„Můj manžel se o penězích odmítá bavit. Prý proč by se měl zpovídat, kolik bere a za co utrácí?“ posteskla si pětatřicetiletá Karolína. Její manžel vydělává dost peněz, začal s podnikáním, když ona byla s dětmi na mateřské, do té doby byl jeho příjem nižší než její.
„Má peníze a žije si na vysoké noze. Jídlo, oblečení i dovolenou nám koupí, ale o všechno mu musíme říkat, co by nepovažoval za potřebné, na to by mi peníze nedal. Po mateřské jsem se vrátila do práce, byla bych ochotná dát naše příjmy dohromady a spravedlivě se domluvit, ale on nechce. Vydělám si o polovinu méně než on a připadá ta situace ponižující.“
Napodobujeme modely rodičů
Pozor na:situaci, kdy jeden z partnerů nemá příjem. Třeba žena na rodičovské dovolené. „Bohužel někdy slýcháme, že v tom období muž rodinu živí a je oprávněn rozhodovat sám. Ale tak to není. Péče o dítě je rovnocenná činnost důležitá pro dobrý start dítěte a je tedy třeba chápat peníze vydělané jedním z partnerů jako společné,“ říká psycholožka Martina Venglářová. |
Hospodaření rodiny může drhnout z celé řady důvodů, od učebnicového případu Karolíny, která se s manželem nedokáže domluvit na tom, jak domácí rozpočet nastavit, nebo když rodiče nejsou domluveni na výdajích na děti, jeden z nich příliš utrácí a druhý má málo, až po situaci, kdy rodina nemá ani na nejnutnější výdaje.
„Významnou roli hraje vždy naše zkušenost z dětství, to, jak s penězi nakládali naši rodiče,“ tvrdí psycholožka Martina Venglářová. Pokud u rodičů nastavení hospodaření fungovalo, rodiče s penězi vyšli a rodina měla přijatelnou životní úroveň, míváme tendenci opakovat styl rodičů.
Dobře fungující vztah je podle psycholožky určen také shodou partnerů v nakládání s příjmy. Zahrnuje oblast provozu domácnosti, výdajů pro členy rodiny, šetření. Jak prakticky bude placení fungovat, záleží na dohodě.
„Raději mám všechny peníze pod kontrolou, protože manžel by klidně nezaplatil účty za bydlení a nakoupil si náhradní díly na motorku,“ tvrdí Monika s tím, že partnerovi nevadí, že si o peníze na větší výdaje musí manželce říkat. „Je rád, že nemusí řešit složenky,“ směje se.
Společný účet, společné financování
Manželé se rozhodnou mít jeden společný účet, na který oba přispívají. Je dobré si ponechávat určitou částku na osobní výdaje. Za zásadní Venglářová považuje možnost obou partnerů mít přístup ke kontu a manipulovat s ním.
Co napoví o partnerství, když...1. Účet spravuje manželka/manžel, přestože má nižší příjmy 2. Účet spravuje manžel/manželka, který/která víc vydělává 3. Každý má svůj účet a hospodaří po svém |
„Bohužel dodnes vidíme nevyrovnané vztahy v oblasti peněz, například účtem disponuje jeden z manželů a druhému vydává určité částky na provoz domácnosti,“ popisuje psycholožka situaci Karolíny i Moniky. To podle ní vytváří prostor pro pocity nerovnoprávnosti a závislosti.
Společný i soukromý účet
Jako nejčastější a zároveň za praktické a partnerské označuje Martina Venglářová model, kdy rodina disponuje společnými penězi a zároveň i každý z partnerů svým účtem. „Spoluúčast partnerů by měla být odvislá od jejich příjmů a možností druhého partnera,“ píše psycholožka v knize Průvodce partnerským vztahem.
Větší a mimořádné výdaje by pár měl podle psycholožky probrat zvlášť, aby každý mohl říct svou představu. Zároveň by měl mít každý k dispozici své peníze v přiměřeném množství vzhledem k celkovým příjmům. „Nezapomínejte na změny v cenách a nákladech, občas rozpočet přehodnoťte a zmapujte, zda stále oběma partnerům vyhovuje,“ radí psycholožka.
Každý má své finance
Někteří partneři mají své finance a střídají se nebo různě přispívají. „Nebývá to úplně praktické, mohou vzniknout rozepře o spravedlivém rozdělení nákladů a příjmů,“ tvrdí Venglářová.
Je dobré k rozhovorům o rodinném rozpočtu přizvat děti, samozřejmě s ohledem na jejich věk. Zejména v období dospívání se mohou pak lépe orientovat v reálných nákladech, způsobu hospodaření.
Když jste domluveni, jak budou vaše účty fungovat, je třeba se ještě shodnout, jakým způsobem peníze využijete: kolik vydáte za bydlení, za jídlo, zábavu, kolik budete šetřit a za jakých podmínek lze sáhnout na rezervy.
